Co (ne)čekat od sezení

Každé sezení je jiné. Někdy můžete zažít hluboké uvolnění, jindy jemný vnitřní dotek, nával emocí, nebo prostě jen tiché spočinutí v přítomném okamžiku. Tělo ví, co právě potřebuje a pracuje svým vlastním tempem. Někdy tiše, někdy překvapivě silně.

Důležité je vědět, že neexistuje žádný "správný" způsob, jak by mělo vaše prožívání vypadat. Nesrovnávejte se, nečekejte konkrétní výsledek. Každé tělo reaguje po svém – a to je naprosto v pořádku.

Přílišná očekávání a snaha se "někam napasovat" nejsou pro sezení tím nejlepším společníkem. Dopřejte si prostor bez cíle – možná právě v tom najdete největší dar.

Můžete usnout. Můžete se smát. Můžete cítit vlnu emocí, jemné brnění... nebo mít pocit, že se "nic neděje". I to je v pořádku. Není to známka selhání – často právě to nejtišší vnitřní pohnutí bývá tím nejhlubším.

Nejde o to něco zažít.

Jde o to dovolit si být.

Někdy se může stát, že se po sezení na chvíli zintenzivní některý fyzický projev nebo se znovu připomene starý symptom. Může to být známka toho, že se tělo přeskládává, uvolňuje staré napětí nebo se ladí na novou rovinu fungování. Stejně jako výdech přichází po nádechu, i tyto projevy mají svůj rytmus – přijdou a zase odejdou, jakmile tělo udělá, co je třeba.

Proces, který během sezení začíná, často pokračuje ještě dlouho poté – v těle, ve vnímání, v každodenních volbách. Důvěřujte tomu, co se děje, i když tomu nerozumíte. Tělo ví.